Snatcherman

Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů.V písemných pramenech se vyskytuje pod různými názvy: u Bulharů:vapir, vipir, vrapir, vrapirin, voper, drakus, žin, ustrel, lepir, vlepir, liter, lemptir, tenec, grobnik, brodnik, upir, samodiv u Srbů: vampir, vukodlak, vaper, lampir, lapir, lempijer, vuk, vjegodonja, jegodonja, tenac u východních Slovanů: upir, oboroteň-krovosos, bělorus. vupor, ukr. upir

Kdo se mohl stát upírem?

U všech Slovanů se jednalo o duši nějakým způsobem nečistého zemřelého (sebevraha, nepokřtěného dítěte, kriminálníka) či vůbec osoby nějak vylučující se ze společnosti či lidí skonaných nepřirozenou smrtí. Dále se upírem mohla stát osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích) nebo osoba pohřbená bez obřadů nebo pokud byly obřady provedeny špatně. V Srbsku se upírem mohl stát i živý člověk.

Vzhled upírů

Upír měl podobu člověka bez kostí nebo i bez nosu, mohl mít červené oči nebo kovové zuby. Nebo bylo jeho tělo pokryto srstí (jako u vlkodlaka). U východních Slovanů mohl mít zmijí jazyk, mohl být slepý nebo hluchý. U Bulharů nabíral někdy i zvířecí podobu: rysa, vlka, myši, zmije, kozy nebo bílého koně.

Vlastnosti

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. ako první příchod upíra do vesnice cítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou strany ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti . Životnost upíra je různá, někdy jen 40 dní, někdy mohl působit déle než dosahoval běžný lidský život. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí, mor.

Obrana proti upírům

Před upíry se dalo bránit mnoha způsoby. Například se tělo domnělého upíra vyhrabalo z hrobu a spálilo nebo probodlo kůlem a zároveň polévalo horkou vodou. Někdy mohlo stačit i jen zapálit oheň nad jeho rovem. Nebo se mrtvola zabalila do rybářské sítě. Dále se do hrobu skrze úzký otvor lila horká voda nebo víno.

Porfyrie (nemoc)

Existuje také nemoc jménem porfyrie která označuje vzácnou metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození. Za klidného stavu je pokožka těchto lidí mrtvolně bílá a hebká. Pobyt na slunečním světle u nich později způsobí abnormální pigmentaci, mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení a červené nebo hnědočervené zbarvení zubů. Dále u porfyrie dochází ke znetvoření nosu, uší , obočí a prstů. Rty s dásněmi tuhnou a zuby působí výrazněji. Tím vzniká dojem vlčí tlamy. K dalším příznakům patří i to, že husté chlupy vyrůstají i na obličeji a na rukou. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu, která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Tím i v některých případech k psychickým poruchám a epilepsii. Bylo také zjištěno, že česnek je pro člověka nemocného profyfií smrtelným nebezpečím. Obsahuje totiž látku, která zvýrazňuje a podporuje příznaky porfyrie. Česneková šťáva rozpouští krevní barvivo a brání organismu v jeho vytvoření. Tato odlišnost nutí postižené toulat se po nocích a žít ve svitu měsíce. Pobyt na denním světle je pro ně skutečným utrpením. Žijí proto pouze v noci, toulají se po lesích a vyhýbají se lidem. Porfyrie se léčí transfúzí krve a vstřikováním hemu, jedné ze složek krevního barviva. To vedlo k nápadu, že legendy o upírech mohou souviset s touto nemocí a nemocní se snažili léčit prokousnutím krční tepny a nasycením se krví své oběti. Uvažovalo se, že když postižení pozřeli značné množství krve, vstupovalo strávené krevní barvivo do krevního oběhu a vracelo jim onu životodárnou sílu. Jejich neustálá touha po čerstvé krvi byla alespoň na nějaký čas ukojená. Po doplnění chybějících látek do organismu nastala opět jeho prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Staly se z nich opět trochu zvláštní lidi s bledou kůží a krutýma očima. Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií nemají žádnou chuť na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii.